Tak a po dlouhém týdnu je to tu:). Je to kratší, ale nechtěla jsem zasahovat do dalšího dílu:-) Je to pro všechny, co rádi navštěvují můj blog:-)

,,Rhoot!!'' ,,Večeře!!'' Maminčin hlas se ozýval přes celý dům. ,,Už jdu!!'' Odpověděla jsem a pomaličku sešla po dubových schodech. Vstoupila jsem dveřmi do kuchyně, kde už bylo prostřeno. Ale dnes nějak slavnostně. U nás není zvykem mít k večeři krocana. Kord, když není nějaký svátek, ale normální středa. Posadila jsem se na své místo vedle mého bratra Lukase. Matka si sedla naproti nám. ,,My máme nějakého hosta?'' Ptal se zvědavě Lukas. ,,Ne.'' Usmála se matka. ,,Víte děti…'' A něco se děje!!! Touto krásnou večeří nás chtěla jen podplatit!!! Ale své myšlenky jsem neřekla nahlas. ,,Vím, že jste si tu už zvykli…..'' Co??? Mluví o našem krásném městečku Herdov!! To není dobré….. ,,Řekni to už na rovinu!!'' Nevydržela jsem to matčino oddalování. ,,Tak dobře, zpátky k věci.'' ,,Dostala jsem nabídku na lepší práci, od té doby, co jsem tě Rhoot našla, musela jsem dát výpověď v práci a pak přišel Lukas. Byla jsem slavná a teď jsem nikdo. A proto bych to už chtěla z měnit.'' ,,Já se stěhovat nebudu!!!'' Vykřikla jsem, zvedla se od stolu a šla nahoru do pokoje. ,Já jsem s tebou neskončila!!!' naštvala se máma a ihned mne následovala ,,Celou dobu jsem se o tebe starala a vím, že to bude pro tebe těžké'' ,,No to bude!!'' Slzy i přes celé mé usilí jsem neudržela a jako silný slaný vodopád protékaly po mé bílé tváři. ,,A kdy se stěhujeme?'' Popadla jsem trochu dechu na tuto otázku. ,,Za tři dny.'' Za tři dny!!!! Už?! Můj vodopád slz se trojnásobně zvýšil. Jen na pomyšlení, že už nikdy neuvidím mou nejlepší kamarádku, bylo hrozné. Ale přece se vyskytla naděje. ,,A kam jedeme?'¨ Zeptala jsem se zvědavě matky, protože, kdyby to bylo okolí, mohla bych se se svými přáteli nadále stýkat. ,, ,,No…….. do Česka'' Ukončila moji naději. Francie je od České republiky hrozně daleko. A vodopád zase začal téct. ,,Máma a ani já jsme už neměli slov. Zvedla se z mé postele a šla zase dolů utěšovat bratra. Z toho všeho šoku jsem popadla můj nejoblibenější zelený kabát a přímo běžela za Stephani. Cestou k ní mě tváře občanů pořád sledovaly a divily se, proč taková mladá dívka běží se slzami v očích pryč od civilizace. Stephani měla dům až na samém okraji města. Trvalo mi to dvě hodiny, než jsem k ní doběhla. ,,Crrrr'' Zmáčkla jsem jejich tlačítko u zvonku. Ten zvuk mne vždy děsil. Najednou se otevíraly dveře a z nich se vynořila Stephani. Už měla pyžamo a její krátké černé vlasy byly svázány do culíku. ,,Stalo se ti něco,?'' Udiveně se na mě dívala. Se slzami v očích jsem ji sdělila tu hrůzostrašnou novinu. ,,Stěhujeme se!!!'' Jen mě smutně objala a tu noc jsem přespala u ní.
,,A kdy odjíždíš?'' Vyptávala ye Stephani při cestě do školy. ,,Už za dva dny. ''' Tato věta se mi nechtěla vůbec vyslovit. Přece zítra to bude za jeden den!!!! A pak…………….. Když jsme vstoupily do třídy, seděla na mém místě Bondy- naše panenka barbie. ,,Vypadni!!! Nedělalo mi to potíže říct. ,,Vždyť ty už tu nebudeš!!'' Provokativně se smála!!! Kdo ji to řekl????? Vrtalo mi to hlavou. Ale v této situaci jsem jen odsekla. ,,No ty mně chybět nebudeš a padej!!!!'' Nic mi neodpověděla. Zvedla se ze židle a chladně se smála. Jediné co na světě nesnáším je chladný smích. V tu chvíli jsem zapomněla na dobré chování a vrhla jsem se na ni. Čapla jsem ji za ty její nastřelovací blonďaté pačesy a………… Ups…… zůstaly mi v ruce. Všichni se ukrutně smáli. A já se smíchy málem po…. Ten pohled na ty její kraťoučké neobarvené vlasy …… Smíchy jsem tu její paruku pustila, ona se zvedla a se slovy ,,To tě bude moc mrzet!!!'' Zmizela ze třídy. ,,Tak tys jí to dala!!'' Ozývalo se směšně ze všech stran. Jen Stephani Stepfordové do smíchu nebylo. Bylo jí to hrozně líto, že už za dva dny odjíždím. Zvuk CRRRRRRRRRRR. Nám ukončil naši zábavu a ponořili jsme se zase do učení.
O dva dny později.
,,Rhoot!!!'' Už musím jít, volá mě máma''. Loučila jsem se se Stephani. ,,Jasně'' Řekla tak chladně….. .Jako bych už nebila její nejlepší kamarádka. Nevím, co s ní je. ,,Tak ahoj!'' Chtěla jsem Stephani přátelsky obejmout, ale ona prudce ucukla a utíkala domů. Slzy zase vytřeštily z mých očí. Hrozně mě to mrzelo. ,,Rhoot!!!'' Volala nervózně máma. Nic jiného mi nezbývalo, než pokrčit rameny a jako poslušný psík nastoupit do auta. Cestou jsme míhaly stromy, hory, města a zase stromy a zase hory………..Ten pohled mě unavoval. ………………… Strmý svah. Na svahu žena. Žena svírala v ruce něco kulatého. Přibližuji se. Žena stojí zády. ,,Prosím vás paní'' Dotknu se jejich ramen. Žena se prudce otočí. Její tvář byla celá vrásčitá a chladná.Její oči byly nality krví. Její pohled byl vražedný. Lekla jsem se. Chci utíkat, ale nemohu. Drží se mne. Můj strach se stále zvyšoval. Ze zmatku jsem se podívala na její druhou ruku. Držela v ní lidskou hlavu. ,,Stephani?'' Začala jsem křičet. ,,Stephani, Stephani!!!!!!!!!''………………… ,,Rhooot!! Vztávej!!'' ,,Stalo se něco?'' probudila mne máma z toho děsivého snu. ,,Stephani je mrtvá!!''







ahoj postoupila si do dalsiho kola SONPřezdívky, tak si schanej hlásky