Tak konečně:). 1. kapitolka!!!!!!!:) No nevím, jestli se vám to bude líbit, ale prostě taková jsu a budu!!!:D:D:D smůůůůla:D.

1.Vyjížďka

Je krásné mít slávu, peníze, autoritu a neporazitelnost, ale ještě krásnější je mít přítele. Přítele, který naslouchá vašemu srdci, přítele, který si vaše tajemství uchová v srdci a nikomu jej neprozradí. Já si takového přítele našla. Trvalo to hodně dlouho a bylo to i obtížné. Ale výsledek stojí za to. Nevíte o kom je řeč? O mém koníkovi Berušáčkovi…….
Je letní večer. Slunce už přestává vládnou obloze a my - zdatné jeskyně a krotitelky koňských hřbetů, jsme se rozhodly své čtyřnohé miláčky trochu provětrat. ,,Tak Kelly!!! Popadni vázák a jdem pro ně!" ušklíbla se na mě moje nejlepší kamarádka Lolita. ,,Jak jinak!" Vrátila jsem jí úsměv. Popadla jsem do ruky modré vodítko a vydala se i se svou kamarádkou pro naše koňská zlatíčka. ,,Doltere!!! Pojď za paničkou!!" Volala jsem na svého vranného hřebečka. Nic krásnějšího než Dolter mě v životě nemohlo potkat. Nádherný, nadaný a s tím nejlepším původem. Byl mojí velkou pýchou. Pomaličku krůček po krůčku za mnou šel. Připla jsem si ho a hodila pohled na Lolitu. Ta se mazlila se svojí starou rezavou kobylou Grécií. Hladila ji po její dlouhé široké lysině a něco si s ní povídala. Grécie vypadala na svůj věk velice zdravě a krásně. Žádný bílý chloupek nebyl tam, kde by neměl být. Žádný propadlý hřbet, žádné potíže se zády. ,,Tak jdem!" Zavelela Lolita a pomocí vazáku pobídla Grécii do pohybu. Jelikož je Dolter hřebec, musela jsem si ho uvázat daleko od Lolity a Grécie. Uchopila jsem do ruky kartáč a sjížděla jím směrem dolů po srsti po vranné pleci. Dolter byl velice spokojený. Občas si pořehtával na svoji rezavou kamarádku. ,,Hotovo?" Zeptala jsem se Lolity, jestli může začít naše noční dobrodružství. ,,Jasně!" Přikývla a obě jsme popadly bičíky, helmy a otěže a vedly naše mazlíky ven. Až jme měly vše dotáhlé, upravené a byly připravené, pobídla jsem Doltera do kroku. Procházely jsme starou opuštěnou ulicí. Večer nevypadá tak hezky, spíš to nahánělo pořádný strach. Nebyla jsem jedinná, komu se ulice nelíbila. Dolter i přes můj odpor, rychle tryskem tuto hrůznou ulici proběhl. Po dobré hodině už nebylo vidět ani na krok. ,,Kelly! Nepůjdem už domů?" Na Lolitě bylo vidět, že má strach. Ale mě se takováto vyjížďka velice líbila a nechtěla jsem si ji kvůli mé ustrašené kamarádce zkazit. ,,Ještě chvíli a otočíme se jo?" ,Dobře, ale už jenom kousek!" Podařilo se mi ji trošičku přemluvit. Pobídla jsem Doltera do cvalu a cválali jsme směr stará álej. ,,A dost!!!! Když si nedáš říct!....... Jdu sama!" Došly Lolitě nervy, otočila Grécii a vydaly se směr domov…………….
Zbýval už jenom projet les, aby se Lolita dostala domů. Jemně pobídla svoji věrnou svěřenkyni a vjeli do lesa. Lolita nic neviděla, nevnímala, slyšela jen dusot kopyt a jen doufala, že ji Grécie doveze bezpečně domů. Najednou uslyšela cizí kroky. Bylo jich čím dál víc a víc…………….Přibližovalo se to. Lolita se ohlížela kolem sebe. Však nic neviděla. Grécie začala být nervozní. Začala řehtat, vyhazovat a uhýbat do boku…… Lolita zamířila pohled před sebe. Zhlédla žluté jiskřící oči. A další, další a další. Lolita poznala svého protinásledovatele. Vlky. Vlci se čím dál blíž pohybovaly ke zmatené ryzce. Buď a nebo! Lolita pevně uchopila svýma spocenýma rukama otěže a pobídla Grécii do cvalu. Grécie narážela do tlam vlků, odkopávala je. Však i silné koňské nohy přestaly odolávat proti ostrým vlčím zubům..............








jejky zaujimavy zaciatok
pokracko:)