Tak tady je 2. dil, ani sem to po sobe necetla. Tak je to slaby no. priste to napravim, hold nemam cas............ A dalsi clanek sem dam az dalsi tyden, pac du na svatbu, pout, atd........ no:D tak tady to je:D vim ze je to hruza.:DA je to kratky...

Už bych taky měla jít domů………. Pomyslela jsem si a pobídla Doltera směrem domů. Jenže už bylo moc pozdě na to, abych se mohla orientovat, kde co je a kde kdo jde. ,,Pomooooooooooooc!"Ozval se zoufalý výkřik. Tento hlas mi byl povědomý. Ani jsem nehádala a jela neznámokam k výkřiku. ,,Lolito! Vydrž!" Byla jsem natolik zoufalá… Uvnitř mě tísnil pocit viny, nemohla jsem skoro ani dýchat. S pomyšlením, že se Lolitě něco může stat….. ,,Kelly!!" Hlas se čímdál víc přibližoval. Najednou se Dolter zastaví a odmítá poslouchat. Ani mé pobídky a bičík nepřesvědčily divokého hřebce ke klidu a poslušnosti. V tom okamžiku, když jsem zahlédla Grécii a Lolitu se začal Dolter stavět na zadní a já padala přímo na ostrý kámen.
O dva měsíce později
Kde to jsem? Co tu dělám? Kde je Dolter? Otevřela jsem své modré oči. Předemnou seděla na židli jakási osoba. Viděla jsem ji rozmazaně. ,,Lolito!" Vykřikla jsem a prudce si sedla na nemocniční postel. ,,Kelly! Lež!" Podle hlasu jsem identifikovala osobu. ,,Mami? Co tu dělám? Jak dlouho tu sem? A proč? Kde je Kelly, Grécie, Dolter?!!!!" Vše je v pořádku." Usmála se na mě. ,,Holčičko, jseš ještě hodně zmatená, jen spi a až se probudíš, vše ti řeknu." Vztala ze židle a šla pryč. Znám mámu až dobře na to, že poznám, kdy mi lže. Cítila jsem se hodně divně. Občas se mi hlavou mihly vzpomínky z naši poslední vyjížďky. Ten Dolterův cval, pak křik Lolity, pak pád…………….Pomalu jsem přizavírala oči a ulehla do spánku. Ale najednou mě něco pevně svíralo pod krkem. Otevřela jsem oči a uviděla ubrečeného přítele Lolity Dana. ,?Ty krávo, chcípni!" Začal na mne řvát a čím dál více mě škrtil. Nic jsem nevnímala, jen, že se nemohu nadechnout. Chtěla jsem, ale byla jsem moc slabá na to, abych dokázala Danovy ruce odtrhnout od mého krku.Však byla jsem zachráněna sestřičkou, která nesla mému spolubydlícímu injekci. Vše takto probíhalo alespoň 2 roky. Ani pořádně jsem nevěděla, co mi je. Měla jsem zlámané obě nohy, posunutou páteř, otřes mozku…….. Ale nikdo mi nechtěl říct, co se ten osudný den stal.







nadhera, tesim se na dalsi:)