Tak je tu další díl:) Vím, je to dlouho, většina ste na tento příběh zapomněly: :) tak to tu dávám celý. Tady je nová kapitolka: a když kliknete na celý článek tak pak tam jsou i další:-)

O měsíc později:
Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr!!!! Ozval se nesnesitelný zvuk mého budíku. ,,To už je 7 hodin?" Otráveně jsem se zvedla, popadla staré oblečení a šla do stáje. Tam Beath Boy ještě ležel v čerstvé slámě. Pomaličku jsem k němu došla a hladila ho po jeho bílé hlavě. Jeho oči pozorovaly okolí a upřímně se dívaly do mých očí . Však něco nebylo v pořádku. Beath Boy byl nějaký skleslý, spocený,…….. Tak pojď kluku! Vztávej! Pobídla jsem ho, aby si stoupl. Však Beath Boy se ani nehl. Neváhala jsem a běžela pro pomoc. Tati! Klaire!! POMOC!!!!! Beath Boy nemůže vstát! Vzbudila jsem všechny naše členy rodiny. Až na Klaire, ta odjela na 2 měsíce do lázní, aby si tam odpočala. ,,Co se děje Nicol?,, Tázavě se ptali mí rodiče. Beath Boy leží ve stáji, nemůže vztát a nevím co mám dělat! Rodiče neváhali a běželi dolů do stáje, kde byl i ležící bělouš. ………………………………….. Po hodině:
,,CRRRRRRRRRRRR,, To je on!!!! Běžela jsem otevřít ke dveřím panu veterináři. Tak co, co mu je? Ptala jsem se ho i když ještě Beath Boye neviděl. ,,Tobě na něm najednou nějak moc záleží!! Pousmál se na mě veterinář, popadl své náčiní a šel vyšetřit malého bělouška.
Starší díly:
1
,,Tento závod vyhrává………………….. Klaire Thomasová se svým koněm Beath Boyem!!!!! Gratulujeme!!!!" Ozývalo se ze všech stran. Moje sestra zase vyhrála parkurový šampionát. ,,Tak co?, Jací jsme byli?"" Usmála se na mne a pohladila svého menšího bělouše po hřívě. ,,Ale jo, dobrý…….."" Nedokázala jsem skrýt můj vztek, závist, žárlivost…… Moje sestra byla ta nejhezčí holka ve škole, je úspěšná, má přítele…………. Ale já? Já jsem jen šedá myš na okraji společnosti, bez zájmů, bez kamarádů……………………. ,,Zase žárlíš? Nevím proč?" Starostlivě se mne ptala. Její zářivé plavé vlasy vlály větrem za doprovodu potlesku.Nevydržela jsem to, otočila se a běžela směr domů. Klaire okamžitě uchopila do rukou otěže a pobídla svého čtyřnohého přítele k mému pronásledování. Takhle to chodilo každý den, každý týden, každý měsíc, každý rok………..Ale jeden den byl přece jiný. Den , kdy slunce zahalily mraky, kdy vítr poháněl vzduchem listí, kdy byl Klaiřin nejdůležitější závod. Nemohla jsem spát, tak jsem vztala z postele a šla do stáje za Beath Boyem. Já neuměla jezdit, koně nemám ráda, ale zvědavost mě táhla za sestrou a jejím koněm. Otevřela jsem dveře a zahlédla Klaire, jak čistí svého miláčka. Jeho srst se jenom leskla, jeho oči projevovaly štěstí. Jakmile mne Klaire zahlédla, položila kartáč a tázavě se zeptala.: ,,Nicol? Co tu tak brzy ráno děláš?" Smála se od ucha až k uchu. ,,Víš……… Já sem ti jen chcela říct…, no že ti držím palce!" Znovu se usmála a pobídla mne k tomu, abych jí pomohla s česáním. Nikdy jsem to nedělala, ale tohle je poprvé, kdy mi to Klaire nabídla. Neváhala jsem ani minutu, uchopila hřbílko a nechala se vést Klaiřinymi rady. Beath Boy spokojeně žral trávu a my ho nadšeně česaly.
2
Klaire uchopila Boye za hlavu a začala ho uzdit. Beath Boy si odhodlaně udidlo vzal. Bylo na nich vidět to setrvávající partnerství mezi koněm a člověkem, ta souhra, ladnost…. Bylo potěšení se na ně dívat. ,,No nic, musím jít do školy! Pořádně jim ukažte, kdo je Klaire a Beath Boy!!!!!!!!" Usmála jsem se a šla za svou povinností. Cestou do školy, u mramorového sloupu jsem zahlédla partičku holek, urážející mé vrané vlasy. Však já jsem je ignorovala . Měla jsem jiný cíl. U kamenné kašny seděl Nikolas Stephenson, můj idol. Měl krásné delší černé vlasy, modré oči, plné rty………. Byl téměř dokonalý. Jediná jeho chyba byla, že se jeho vzhledem až příliš chlubí……. ,,Ahoj Nicol, pojď za mnou!" Usmál se na mne a pobídl mne, abych si k němu přisedla. To není možné!!!!!!!!!!!!!! Nicolas Stephenson mě pozval, abych si k němu sedla!!!!!!!! Rozzářeně jsem k němu přišla a v okamžiku, kdy jsem si chcela přisednout se mne zeptal: ,,Myslíš, že mám ty vlasy hezčí na tuto stranu nebo na tuto?" Typický Nicolas!!!!! Zklamaně jsem ukázala na pravou stranu. ,,Tam, tam to bude lepší." Usmála jsem se a šla do školy. ,,Tak třído, někdo z Vás mi řekne něco o Leopardu Davincim?'' Zeptala se ve třídě naše učitelka Merily Malfoyová. Sakra!!! V tom fofru, jak se Klaire chystala na závody, zapomněla jsem, jak to u mě bývalo zvykem, naučit. Příšerně jsem zrudla a doufala, že se na mě paní Malfoyová nepodívá. Však mé obavy se splnily. ,,Tak co třeba takhle slečna Thomasová!" S provokativním úsměvem se na mě podívala. ,,Paní Malfoyová……….. víte, já včera,………………." Začala jsem se jako vždy vymlouvat na Klaire a Beath Boye. Ale tentokrát mi to nepomohlo. ,,Takže dámo!!!!!!! Máš za 5 a ihned odejdi z vyučování, máš neomluvené hodiny a pokud tě škola nebaví, nikdo tě tu nedrží!!!!!!" Normální žák by s brekem odešel, ale já byla ráda. Konečně jsem se mohla podívat na sestřin nejdůležitější závod ne?. Škola jde vždy stranouJ, alespoň pro mě
3
,,Už tam budu, jen malý kousek!" Říkala jsem si a doufala, že stihnu Klaiřin závod. Hurááá závodiště! Nadšeně jsem zajásala, zrychlila krok a utíkala k pracovišti s Beath Boyem, rodiči a Klaire. ,,Nicol, co tu děláš?" Věděla jsem ,že se naši na to zeptají. Jenže nebyl čas na vysvětlování. ,,A nyní nastupuje Klaire Thomasová s Beath Boyem!" Ozvalo se z rozhlasu a sestra s doprovodem potlesku pobídla Beath Boye ke klusu. V tom fofru, abych Klaire nezmeškala, jsem si neprohlédla ani dráhu. Následovala jsem mé rodiče ke tribunám a pohodlně se usadila. Zpozorovala jsem na Klaiřině tváři to napětí, nervozitu, zvědavost…. Najednou zazněl gong a Klaire s Beath Boyem se vydali na překonání obrovských překážek. Nejprve najeli na obrovský kolmák, přes který se přenesli jako dva andělé. Dále široký oxer, zeď, další kolmák…. Vše měli zatím bez chyby. Držela jsem sestře palce a doufala, že závod vyhraje. Následovala ta nejobávanější překážka. Vodní příkop. Beath Boy se odrazil příliš pozdě. V jeho hlavě teď kolovala otázka. ,,Mám se zastavit? Zklamat pána? Nebo zkočit a riskovat?" Beath Boy se odrazil, napl své dlouhé svalnaté tělo a snažil se co nejlépe dostat přes překážku. Však Klaire vyklouzly nohy ze třmenů a chytila se Beath Boye kolem krku. Ten se ulekl, při dopadu mu podklouzly nohy a menší bělouš s plavovlasou jezdkyní na zádech se vrhal k zemi.
4
Všechen dav stichl. Přes celé závodiště se přenesl dým prachu, písku, hlíny….. Po delší chvíli se naskytl pohled na v křečích svírající se Klaire a na jejího čtyřnohého parťáka ležícího na ní. Beath Boy se zpamatoval a ihned napl nohy a zvedl se ze své paničky. Ta však vztát nemohla. ,,Sanitka!!,, Volal jeden z pořadatelů. Než jsme slezli z tribuny, odnesli moji sestru lékaři na nosítkách pryč. Byl vidět jen ten její bolestivý výraz. Matka se ihned rozbrečela a s obavami následovala průvod do sanitky. ,,Postarej se o Beath Boye!!!!!!" Ozval se ze sanitky hlas mé sestry. Vždyť já neumím koně vodit. Ale starch o moji sestru byl silnější. Popadla jsem otěže a odvedla vyčerpaného bělouška do stáje, kde na něj čekal veterinář. Pozorně jsem sledovala, jak ho ten pán doktor prohlíží. ,,Vše je v pořádku!" Pousmál se na mne. Jenže věděl, že mě tato zpráva moc nepotěší. Usmála jsem se na něj a utíkala ze stáje rovnou do nejbližší nemocnice. Cestou ve mně kolovaly myšlenky: ,,Přežije to? Umře? Je zdravá?,,………..Při pomyšlením, že moje sestra může být mrtvá, se mi plnily oči slzami. Došla jsem ke dveřím nemocnice. Hluboce se nadechla a vztoupila dovnitř. Hned u prvních dveří seděli moji rodiče se spojenýma rukama. Bála jsem se jich zeptat, jak to dopadlo. Chvíli jsem se na ně koukala, pak přisedla a když jsem popadla tu odvahu, tak se zeptala: ,,Je v pořádku?" Po této větě se máma ihned rozplakala. Táta se z hluboka nadechl a…….
5
Zklopil hlavu. ,,Ona je mrtvá?!!!!!" Vykulila jsem oči z ďůlku a doufala, že je to jen pouhý sen. ,,Není………." Řekl otec. Tak tahle věta mne opravdu potěšila. Ale i přeto rodiče byli velice smutní. Po chvilce ticha se táta pustil do řěči: ,,Po pádu si poranila míchu, už si na koně nikdy nesedne a bude ráda, když začne chodit." Tak tohle je pro Klaire ohodně horší, než aby zemřela. Vždyť co bude s Beath Boyem? Někdo ho přeci musí jezdit a na jeho prodej už vůbec nechceme myslet!!! Pomalu jsem šla do pokoje, kde ležela Klaire spolu s dalšími nemocnými. Mezi ně patřil i kluk odnaproti, který spadl z motorky nebo blonďatá holčička, která spolkla korálek…….. Všichni vypadali spokojeně, akorát na Klaire. Věděla, že už si nikdy nesedne na jejího milovaného statného bělouška. Po chvíli ticha se ozval Klaiřin hlas. ,,Co Beath Boy?, Je v pořádku?" Napjatě se na mne dívala. ,,V naprostém!" Přikývla jsemJ. ,, Hold se mi o něj musíš starat ty." Pousmála se na mě. ,,Co?, Já!!!!!!!!!!!! Já nemůžu, neumím jezdit, nevím, jak se starat o koně!." Pokusila jsem se z toho nějak vyklouznout. ,,Jak myslíš!!!!!!!!!!!!!!!!!!" Urazila se Klaire a schovala se pod peřinu.







x) kdybys pridavala ty dily casteji bylo by to lepsiiiiiii...x)